Žáci přemýšleli nad textem básně Netopýr, ve kterém se netopýr ocitl v neznámém, ohrožujícím prostředí, lidé ho nepřijali mezi sebe a snažili se ho vyhnat ze své společnosti.
Po celý program pracovaly děti s velkým nasazením a úsilím. Všichni přemýšleli, odpovídali i předváděli různé situace a nakonec dospěli k závěru, že se mají chovat k novým spolužákům vstřícně, poznat je a pomáhat jim.
V 7. ročníku žáci uvažovali nad článkem Šlechetný čin. Úryvek popisoval situaci ve třídě, kdy parta čtyř chlapců ubližovala a posmívala se chlapci, který byl slabý, měl zlomenou ruku a neměl mnoho kamarádů. Většina třídy se k němu chovala lhostejně, jen jeden spolužák se ho zastal.
Sedmáci rozebírali celou situaci, která se ve třídě odehrála, předváděli pantomimu a psali dopis hrdinům příběhu, jak by se měli chovat, aby se nikdy nikdo necítil mezi spolužáky sám.
Cílem těchto programů bylo, aby si všichni při práci s textem uvědomili, že není správné, aby se někdo cítil v ohrožení, napětí, měl strach, a proto nemohl podávat ty nejlepší výkony, které odpovídají jeho vědomostem, schopnostem a dovednostem. A že je důležité, aby žáci pracovali a učili se v bezpečném prostředí, zažívali pocit ocenění, pochvaly a úspěchu. Tyto potřeby vychází z touhy každého člověka být uznán jak svým okolím, tak i sám sebou. Pěkných a pozitivních vztahů ve třídě dosáhneme aktivní prací s klimatem třídy, posilováním vzájemné důvěry a tolerance a minimalizací pocitu ohrožení. Je třeba o všem otevřeně mluvit.
Když se děti naučí přijímat odlišnosti v raném školním věku, je to pro ně přínosné nejen v dětství, ale i v dospělosti. V životě jim větší míra tolerance pomůže lépe se vyrovnat se všemi možnými náročnými situacemi.
Mgr. Marie Sieglová
