Cesta vlakem byla super. Do muzea v Lačnově jsme šli pěšky z vlakové stanice Horní Lideč, ušli jsme asi 5 km rychlým krokem, abychom všechno stihli, jak bylo domluveno.
V muzeu nás už čekala paní Vařáková, velmi milá a usměvavá průvodkyně, jejíž vyprávění nás přímo ohromilo a působilo na nás někdy až strašidelně. Dozvěděli jsme se, že bývalá pasekářská osada Vařákovy paseky byla vypálena gestapem na konci 2. světové války 2. května 1945 jako trest za přestřelku mezi partyzány, kteří se v osadě schovávali, a německými radisty. Popelem tehdy lehlo osm z deseti chalup a popraveni byli tři muži a jedna mladá dívka, která tam byla jen na návštěvě. Další ženy a děti unikly smrti jen díky přímluvě německé kuchařky z místní fary. Osada zůstala od té doby neobydlená.
Potom jsme si prohlédli repliky vypálené hospodářské usedlosti podle kroniky Vařáků – obytnou chalupu, v níž jsme obdivovali dřevěnou dětskou kolébku a postel, na které spaly až čtyři děti (zlatá naše postel, kterou máme jen pro sebe), modrá kachlová kamna a obrázky svatých na stěně. Dále jsme si prošli bývalou vozovnou, chlévem, stodolou se starou mlátičkou obilí, zajímavý byl sklípek s kovárnou, drtičkou obilí, zvláštním dřevěným medometem a sušírna ovoce, ale také včelíny a studna se zahradou.
A na té zahradě, jako bychom se probudili ze zlého snu, jsme se zase ocitli v tom našem krásném světě, rozbalili si svačiny od maminek a s chutí je snědli. Pak jsme ještě stihli prolézt všechny možné prolézačky a sklouznout skluzavky, které tam byly, ale to už jsme se museli rozloučit, poděkovat hodné paní průvodkyni za všechno, co jsme se díky ní dověděli a spěchali jsme hledat vzácné šafrány, kterými se každé jaro pyšní lačnovské louky.
Ano, museli jsme je doslova hledat, protože letos díky teplému počasí odkvetly velmi brzy, ale přece jen na nás některé počkaly a vykukovaly z trávy, abychom se u nich mohli vyfotit. Cestou zpět na vlak jsme obdivovali Lačnovské rybníky, které jsou zajímavé tím, že se v nich usídlil bobr evropský. To jsme poznali podle ohryzaných kmenů stromů.
Pomalu jsme se blížili k vlakovému nádraží, abychom mohli nasednout na správný vlak, který nás přivezl zase zpátky do Brumova. Ve škole nás už čekal výborný oběd a pak jsme si ve třídě ještě povídali o tom, co všechno jsme na výletě zažili. Netradiční školní den jsme zakončili slovní hrou a hurá domů.
Moc děkujeme paní asistentce Mirce Krajčové, která byla tak hodná a ochotná s námi na výlet jet, dohodla s paní Vařákovou návštěvu muzea, protože ještě nebyla sezóna, a ukazovala nám cestu, protože je v Lačnově doma.
Výlet se nám moc líbil a hezky jsme si ho užili.
Žáci 7. B
