Tady si člověk připadá, jako by se v historii lidstva vrátil o mnohá století zpět, snad až do pravěku. Lidé tu žijí v dřevěných chýších s ohništěm uprostřed, spolu s dobytkem a dalšími zvířaty, aby se zahřáli, protože navzdory tomu, že jsme v Africe, zimy jsou zde poměrně chladné. Oblékají se často jen do kousků kůží a ornamentů na svém nahém těle, vyzbrojeni jsou ale nezřídka samopaly AK.
Během druhé poloviny cesty se dostaneme naopak na sever od Addisu, kde žijí křesťané, kteří se považují za potomky krále Šalamouna a Královny ze Sáby. Tito lidé přijali křesťanství daleko dříve než my Evropané, což dokazují stovky starobylých kostelů. Mezi nejstarší patří skalní kostely vytesané přímo ve skalách, často ukryté v těžko přístupných horách před zraky nepřátel z řad muslimů a židů. Na severu jsou také nejvyšší etiopské hory, jejichž vrcholy dosahují výšky přes 4 tisíce metrů. Zahlédnout se tu dají i úžasní tvorové z řad primátů, kteří jsou sice vyzbrojeni silnými svaly a ostrými zuby podobně jako paviáni, na rozdíl od nich jsou však výhradní vegetariáni s velmi mírnou povahou.
Etiopie je země hlubokých kontrastů a silných překvapení, s jakými jsme se nesetkali nikde jinde na světě.
J. Svitálek
