Aby se na společnou vesmírnou cestu mohli vůbec vydat, museli nejprve vyplnit palubní lístky. Do nich zapisovali nejen své silné stránky, ale i postřehy o spolužácích. Informace následně putovaly do palubního počítače. Ukázalo se tak, nakolik se děti navzájem znají, čeho si na sobě všímají a co o sobě dokážou říct. Hlavním poselstvím této aktivity bylo uvědomění, že každý člověk je jedinečný a má své vlastní kvality, kterými může obohatit ostatní. Každý je zkrátka svým způsobem poklad.
V další části programu tvořili žáci svůj třídní strom. Do jednotlivých lístků zapisovali, co už v jejich třídě funguje a čeho si cení, ale také co jim v kolektivu chybí a co by si přáli změnit nebo nově vybudovat. Společně tak přemýšleli o tom, jakou třídu mají a jakou by ji chtěli mít.
Závěrečná aktivita prověřila především postřeh a schopnost soustředit se. Jejím cílem bylo sladit pohyby obou rukou tak, aby každá zvládala jiný úkol.
Program přinesl nejen netradiční zážitky, ale také příležitost podívat se na sebe i své spolužáky z trochu jiné perspektivy. Připomněl, že dobrý třídní kolektiv netvoří jen jednotlivci, ale především to, co každý z nich do společného soužití přináší.
Věra Vančuříková, Blanka Ďulíková
